Příští generaci čeká vyšší produktivita práce a tím pádem méně času strávených pracovní činností, vyšší bezpečnost během výkonu pracovních povinností a také šance na větší bohatství a prosperitu.
Novodobá společnost si za posledních zhruba 200 let prošla třemi milníky, které významně a ve výsledku pozitivně ovlivnily životy všech lidí. Tři průmyslové revoluce změnily všem pracujícím jejich životy a zvýšily jejich blahobyt, možnosti trávení času a nepochybně přispěly k jejich kvalitnějšímu životu.
Jako současná generace žijeme na prahu další průmyslové změny. Elektronizace a digitalizace zejména v posledních 20 letech proniká do našich každodenních životů a asi se shodneme, že nám naše životy usnadňuje. Moderní technologie hrají čím dál větší roli ve světě kolem nás a je nezpochybnitelné, že v oblasti výrobních faktorů přijde něco nového a dosud nepoznaného a Němci už tomu vymysleli i jméno – Průmysl 4.0! Co se pod tímto pojmem skrývá? Máme se bát o svou práci? Převezmou nad námi vládu roboti, jak už ve dvacátých letech minulého století psal ve svém slavném díle Karel Čapek?
Předně můžu všechny uklidnit – nečeká nás revoluce ve smyslu „zítra bude všechno jinak“. Půjde o postupný vývoj, kdy nejen v průmyslu, ale i ve službách postupně jako společnost přejdeme od užívání izolovaných počítačů a strojů k integrovaným řešením. Tento vývoj se dotkne celého horizontálního řetězce od dodavatelů přes výrobu až k odběratelům, ale také vertikálního vztahu od výrobních procesů směrem k managementu firmy. Průmysl 4.0 tedy není a nebude pouze o dalším zavádění počítačů, informatizaci a digitalizaci.
Bude to to úplná digitální integrace za pomoci nejnovějších technologií, kdy třeba dnes některé z nich ani ještě neznáme. Jsem ale přesvědčený, že z tohoto jevu budeme těžit. Čekat můžeme v cyklických vlnách se opakující prudký nárůst produktivity práce založený na technologickém pokroku v oblasti telekomunikací, počítačových systémů a robotizace.
Slovy klasika se „to ale samo neudělá“. Všechno výše popsané bude znamenat zásadní změny v organizaci naších práce, požadavcích na společnost a pravděpodobně také na zaměstnanost.
Jedno je jisté a v rámci vývoje společnosti nezvratné. Některé dnes známé a běžné pracovní pozice úplně přestanou existovat. Což ale není jednak nic nového, jednak abych vyvrátil hlavní argument odborů, jiná zaměstnání a popisy pozic, o nichž dosud zřejmě ani nevíme, budou samozřejmě vznikat.
Stroje již brzy nahradí člověka při výkonu rutinních a především fyzicky náročných a životu nebezpečných povoláních. Je to tedy špatně? Vůbec ne! Práce se tím pro člověka obohatí, bude více prostoru na inovativní přístupy a kreativitu. Stroje navíc mohou fungovat i o víkendech či o svátcích a nedojde k zastavení výroby, aniž by nastal nesoulad s pracovním právem. Lidé tak budou moci více času strávit se svými rodinami, procházkami do přírody nebo jak uznají za vhodné.
Dalším významným faktorem je fakt, že bude více a více profesí možné realizovat z domova. Pokud tedy stále se rozšiřující „home office“ v budoucnu nenarazí na nějakou nesmyslnou regulatorní hráz. Navíc, nové technologie budou mít značný vliv na bezpečnost zaměstnanců, takže moc nechápu někdy rezervované stanovisko odborů k celému konceptu.
Musíme brát jako fakt, že Průmysl 4.0 nebude pouze o zániku a vzniku pracovních pozic. Jsem přesvědčen, že dojde především ke změně celého modelu organizace práce. Změní se tak role nás všech jako zaměstnanců, čekají nás ale také nové nároky, jenž od nás zaměstnavatelé jako od pracovní síly budou očekávat.
Abych byl konkrétní na příkladu – plošné nasazení technologií, které jsou schopné zpracovávat tzv. velká data ve výrobě, povede k tomu, že poklesne poptávka po odbornících, kteří se specializují na klasické metody kontroly kvality. Naopak ale poptávka po specialistech v oblasti inženýrství průmyslových dat logicky poroste.
Nárůstu nezaměstnanosti a ztráty práce se proto ve střednědobém horizontu prostě nemusíme bát. Jedné věci se však ve spojení s průmyslem 4.0 nevyhneme. Nový pracovní režim s sebou přinese i nároky na změny ve vzdělávacím systému. Ten by měl být schopen konečně produkovat absolventy se znalostmi a dovednostmi systémově uspořádanými a schopností trvale si je doplňovat. Školní memorování dat a vzorečků tak nejspíš skončí.
Musíme vychovávat novou inženýrskou, technickou, manažerskou a finanční generaci tak, aby na to byla připravena a sama začala aspekty „nového průmyslového věku“ vstřebávat. Stát jí k tomu má vytvořit podmínky a předpoklady, nebo má alespoň minimalizovat překážky spontánního rozvoje. A stát má navíc už teď vůči Průmyslu 4.0 jeden dluh. Bez daleko rychlejšího rozvoje vysokorychlostního internetu a komunikačních sítí vůbec nám ujede vlak. Místo abychom viděli horečnou aktivitu, tak jsme v nedávné době byli spíše svědky sporů mezi našimi ministerstvy, kdo si ukousne větší díl peněz, určených na rozvoj digitalizace v naší zemi.
V příštích letech nás tak čeká spousta nových věcí, inovací a změn. Často máme k tak zásadním změnám všichni podvědomý odpor a bojíme se jich. V tomto případě ale není strach a obava na místě, ač si dovedu představit, že řada lidí i organizací bude tento technologický posun označovat za konec světa.
Příští generaci čeká vyšší produktivita práce a tím pádem méně času strávených pracovní činností, vyšší bezpečnost během výkonu pracovních povinností a také šance na větší bohatství a prosperitu. Od tohoto se pak jako společnost můžeme odrazit dále a pokusit se překonat dnešní příjmovou nerovnost na jedné straně a zbytečně štedrý sociální model, často zneužívaný různými přížívníky, na straně druhé. To ale pak bude ta opravdová revoluce.
