Zvýšením minimální mzdy odbory škodí všem, kterých se to týká

Je evidentní, že tlak odborářů na zvýšení minimální mzdy pokračuje a že v rukách odborářské lobby se tento institut stává nástrojem politických her. A řekněme si na rovinu, že zvyšování minimální mzdy zaměstnancům škodí!

Včera se setkal šéf ČMKOS Josef Středula s předsedou Senátu Milanem Štěchem, tématem jejich jednání je mimo jiné zvyšování minimální mzdy. Je evidentní, že tlak odborářů na zvýšení minimální mzdy pokračuje a že v rukách odborářské lobby se tento institut stává nástrojem politických her. Ačkoliv na otázku minimální mzdy existuje protichůdný pohled, dá se nad tímto problémem zamyslet čistě logickou úvahou.

Představme si zjednodušený příklad. Drobný živnostník provozuje chráněnou dílnu a práce v ní je charakterem vhodná pro zaměstnavatele se základní kvalifikací. Chtěl by jich samozřejmě zaměstnat co nejvíce tak, aby zoptimalizoval své výrobní procesy, ale disponuje mzdovým fondem ve výši 40 000 korun. Aktuálně tak může dát práci čtyřem zaměstnancům (nepočítejme v tomto modelu s odvody a dalšími náležitostmi) a dílna mu funguje. Teď si položme otázku, co se stane po zvýšení minimální mzdy na 11 500 korun. Fakticky jedinou východiskem je, že jednoho ze svých zaměstnanců musí propustit!

Ostatně obdobných případů je po celém světě nespočet. Platí totiž teze, že blahobyt, prosperitu nebo vyšší životní úroveň zákonem nenařídíte. A přesně to samé platí o zákonu o minimální mzdě. Odmítám častý argument pro zvýšení, že máme jednu z nejnižších úrovní minimální mzdy v Evropě. To je pravda, ale kdybych chtěl být trošku cyničtější - podívejte se, jak se svou minimální mzdou dopadlo například Řecko. Bylo by krásné mít mzdy na německé nebo lucemburské úrovni! Bohužel, produktivita naší ekonomiky a její struktura tomu neodpovídají.

Když jsem toto téma nedávno otevřel na Facebooku, zareagoval na mne jeden z diskutujících s tím, že je dobře, že vláda minimální mzdu zvyšuje. Že je údajně její povinnost dbát na blahobyt občanů a zabránit jejich vykořisťování a že je prostě výše mezd potřeba upravovat a regulovat. S dovolením si neodpustím reagovat na tyto názory i touto cestou.

Musím zdůraznit, že minimální mzdu je nutné odpolitizovat a tento institut už dále nesmí být politikum v rukou populistických vlád! Jako velký problém vnímám, že dnes neexistuje možnost vyhodnocení dopadů uplynulého zvýšení minimální mzdy. Chybí nám tedy základní data pro další navyšování včetně řádné analýzy budoucích dopadů. Jsem přesvědčen, že zvyšování minimální mzdy bez solidního vyhodnocení dopadů na zaměstnanost škodí právě zaměstnancům, jenž ji pobírají.

Současně je neoddiskutovatelné, že je nezbytné nastavit nový způsob určování minimální mzdy. Není možná dosavadní praxe, kdy je minimální mzda stanovována na základě zpětných ukazatelů. Je nutné nastavovat ji ve vztahu k reálnému výkonu národní ekonomiky a zejména s ohledem na budoucí vývoj hospodářství.

Vlastní esencí celé diskuze je světonázor na to, jak má být mzda vlastně stanovována. Tady říkám jednoznačně - firmy nejlépe vědí, kdy mohou a kdy nemohou svým zaměstnancům přidat na mzdách a samy svým zaměstnancům také na mzdách přidávají. Výše mezd by teda měly být svobodnou dohodou mezi oběma subjekty na trhu práce. Bez zbytečných a škodlivých zásahů států nebo vlivových institucí.

Respektuji legitimní činnost odborů a jejich snahu hájit práva zaměstnanců (mnohdy jistě oprávněnou a potřebnou). Ale řekněme si na závěr upřímně, že zvyšování minimální mzdy touto snahou není a nikdy nebude.