Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už i Trump ví, že stát nelze řídit jako firmu

21. 11. 2016 8:21:00
Po vítězství Donalda Trumpa se předpokládá, že bude druhý Reagan. Není to vůbec jisté. Trump nebyl guvernérem žádného státu a nezastával žádnou veřejnou ani politickou funkci.

Zvláště v prvním roce můžeme proto očekávat "nestandardní" kroky. Přesto americký politický systém spolu s vnějšími podmínkami budou prezidenta Trumpa značně omezovat v naplňování jeho volebních slibů.

Trump musí v brzké době jmenovat své nejbližší spolupracovníky. Jmenování Reince Priebuse personálním šéfem je slušným příslibem, jde o člověka „zevnitř“ republikánských struktur. Teprve teď se ale ukáže první představa o realizaci jednotlivých příslibů, které zvolený prezident rozdával, a jak se přitom vypořádá s Kongresem i Senátem, kde jeho republikáni mají většinu, ale jednotliví zastupitelé nejsou prezidentovi vždy nakloněni.

Prvním slibem je více veřejných projektů a současně snížení daní. Trump však ihned narazí na rozpočet pro rok 2017 a na dluhový strop, který právě jeho republikáni prosadili. Nelze současně snížit daně a zvýšit výdaje, aniž by republikáni popřeli sami sebe, a využití soukromých zdrojů při infrastrukturních projektech má svá omezení. Podobně na tom bude snaha zrušit veřejnou zdravotní péči, tzv. Obamacare. V tom bude mít sice prezident stranickou oporu v Kongresu i Senátu, ale méně u republikánských guvernérů států Unie.

Donald Trump může odstoupit od pařížských dohod o ochraně životního prostředí, USA se však ocitnou pod silným tlakem mezinárodní komunity (čínská vláda již v tomto směru Trumpa varovala). Prezident se pokusí torpédovat obchodní dohody, ale v případě již dávno fungujícící NAFTA a nedávno podepsané TPP by to vedlo k dlouhým vyjednáváním s nejistým výsledkem. Dohoda s Evropou, TTIP, je však asi mrtvá. Dalším slibem před volbami bylo zvýšení dovozních cel na čínské výrobky. Zde je ďábel v detailu, zvýšení cel není v amerických podmínkách vůbec jednoduché. Prezident se spíše vrátí k obvinění Číny z manipulace s měnou, moc daleko asi nedojde, s Číňany těžko něco pohne.

Trump také sliboval oslabení regulace finančního sektoru. Příslušná legislativa (Dodd-Frank) je však mimořádně komplikovaná, vzájemně provázaná a změně by předcházelo komplikované jednání. Podobně je to s prezidentovou kritikou FEDu a jeho předsedkyně Janet Yelenové. V daném okamžiku nedosáhne ničeho, Yelenová má mandát do roku 2018, mezi republikány však Trump najde pochopení pro případnou změnu zákona o FEDu, což je opět běh na hodně dlouhou trať. Může ale jmenovat regulátory, kteří osobně podporují volnější způsob regulace finančního sektoru.

Donald Trump rovněž sliboval, že donutí země NATO, ale i Japonsko a Koreu k větší spoluúčasti na zbrojních výdajích. Zde má pravdu, ale znovu až delší čas ukáže, zda se mu to podařilo. Totéž platí o snaze zrušit dohodu s Íránem. Barvité jsou jeho sliby ohledně migrantů, ale nutit Mexičany postavit na hranicích zeď a zaplatit za ni je předvolební bonmot, byť ho opakuje i nyní. Podobně je to se snahou zabránit všem muslimům ve vstupu do USA. K ruským sankcím se Trump nikdy ani nevyjádřil, k prezidentu Putinovi má blízko, obávat se asi musí hlavně Ukrajinci. Situace v Sýrii, Iráku a kolem ISIS je nepřehledná, historicky však platí, že republikánští „střelci“ se vždy s protivníky dohodli snáze než demokratičtí váhavci. Zase to ale bude trvat.

Co vlastně tedy z Trumpa zbyde? Krátkodobě málo, případně několik razantních kroků, které časem odezní. Už dnes ví, že nikde, ani v USA, stát nelze řídit jako firmu. Zda Trump dozraje a zařadí se po bok Reagana, ukáže čas. Určitě to však bude chtít, a to je další důvod, proč asi bude jiný než před volbami.

Takže hlavním efektem Trumpova vítězství je škoda, kterou nápachala jeho kampaň. Sliby, které, pokud by byly realizovány, by znamenaly konec otevřené liberální demokracie, která přinesla Evropě i Severní Americe mír a prosperitu. Sliby, které nastartují všude možně po světě další, mnohem horší Trumpy. Sliby, které ve většině případů – naštěstí – nelze v reálném americkém politickém čase ani splnit.

A ještě jeden efekt, snad pozitivní. Trumpovo vítězství je facka elitám. Buď na ni zareagují, nebo přestanou být elitami.

Autor: Vladimír Dlouhý | pondělí 21.11.2016 8:21 | karma článku: 20.97 | přečteno: 2656x

Další články blogera

Vladimír Dlouhý

Lesk a bída minimální mzdy

Vláda tento týden schválila další zvýšení minimální mzdy. Paradoxně postihne ty, kterým má toto zvýšení pomoci!

25.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 1098 | Diskuse

Vladimír Dlouhý

Progresivní daň zabrzdí růst a vybídne k chytráckým trikům

ČSSD připravila předvolební trhák – progresivní daň. O co jim však skutečně jde? O zvýšení mandatorních výdajů a posílení státu v ekonomice. A zaplatit to mají úspěšní.

28.2.2017 v 7:25 | Karma článku: 37.94 | Přečteno: 3033 | Diskuse

Vladimír Dlouhý

60 miliard deficitu? Neambiciózní státní rozpočet!

Státní rozpočet na rok 2017 není tak ambiciózní, aby byl pro období konjunktury formálně sestaven jako přebytkový, je však ze strany ministerstva financí řemeslně zručně připravený k praktickému dosažení přebytku.

8.12.2016 v 15:08 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 530 | Diskuse

Vladimír Dlouhý

Stroje nám zase berou práci? Vůbec ne!

Příští generaci čeká vyšší produktivita práce a tím pádem méně času strávených pracovní činností, vyšší bezpečnost během výkonu pracovních povinností a také šance na větší bohatství a prosperitu.

2.12.2016 v 8:34 | Karma článku: 12.15 | Přečteno: 672 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Přemysl Čech

Andrej Babiš - a co jsme mohli čekat?

Když mi před minulými parlamentními volbami Andrej Babiš ve svém mailu vysvětloval, že jestli si někdo myslí, že se mu zrovna dvakrát chce do politiky, takže to tedy ne, ale že se na to už nemůže dívat. Myslel jsem si svoje.

24.11.2017 v 20:01 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 169 | Diskuse

Vlastimil Dorotík

Je to stále ta stejná ODS jako před léty, žádná změna.

U ODS žádná podstatná změna nenastala, ta se jen dnes nachází v jiné pozici, jiné roli, ale její podstata a nátura zůstává stále stejná.

24.11.2017 v 18:22 | Karma článku: 28.77 | Přečteno: 633 | Diskuse

Pavel Starý

Karty ve sněmovně jsou rozdány

Moje slova z předchozího blogu se naplňují. Jasná vládní koalice se v nové sněmovně nerýsuje. Kde jsou příčiny současného stavu a jak to celé nakonec dopadne?

24.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 632 | Diskuse

Jaroslava Janderová

Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych vydýchala rozčarování z průběhu oslav 17. listopadu. Opět se ukázalo, jak hlasití jsou u nás příznivci tzv. selektivní demokracie.

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 32.50 | Přečteno: 1168 | Diskuse

Roman Máca

Reakce na rozhovory s nominantem do čela bezpečnostního výboru Radkem Kotenem (SPD)

Pan poslanec Radek Koten (SPD) je podle mého názoru vysoce nekompetentní nedůvěryhodná nepravdy hovořící osoba a současně je i bezpečnostním rizikem. V článku předkládám argumenty vedoucí k tomuto závěru.

24.11.2017 v 13:55 | Karma článku: 29.98 | Přečteno: 2449 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1897

Aktuálně jsem prezidentem Hospodářské komory České republiky. Profesí jsem ekonom. Po roce 1989 jsem byl ministrem hospodářství ČSFR, v letech 1992 až 1997 jsem zastával funkci ministra průmyslu a obchodu ve vládě Václava Klause a místopředsedy Občanské demokratické aliance.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.